Mistrovství světa USDDN 2017

Mistrovství světa USDDN je vrcholem každé dogfrisbee sezóny. Letos jsem se této vrcholové akce účastnila již popáté. Na mistrovství je třeba se kvalifikovat. To se mi podařilo hned prvním závodem letošního roku, v Olomouci. O měsíc později jsem se na polských závodech kvalifikovala i s Kirou. Protože MS se může psovod zúčastnit pouze s jedním psem, musela jsem se rozhodnout, kterého psa vyberu. Jelikož je ale Kira mladší než Jerry a nemá tak dobrou freestylovou sestavu, rozhodla jsem se zúčastnit s Jerry s tím, že to bude zároveň její poslední MS.

Příprava probíhala především v tréninku minidistance, které se ukázalo, jako naše největší letošní slabina. Zhruba měsíc předem jsem začala shánět letenku. S přepravou psa to není úplně jednoduché. Ne každá letecká společnost má letadlo uzpůsobené na přepravu psů. Po předchozích zkušenostech jsme se rozhodly opět pro společnost Lufthansa. Dopravit psa do USA není nijak obtížné, kromě pet pasu není třeba řádné speciální povolení. Z finančního hlediska to ale náročné je. Jen pro představu, letenka pro psa vychází na stejné peníze jako pro člověka. Lufthansa navíc zpřísnila pravidla ohledně velikosti přepravek a musela jsem koupit větší přepravku.

Pátek 13. není asi úplně nejvhodnější den na let, ale jelikož jsme potřebovaly letět s dostatečným předstihem, aby se psi mohli aklimatizovat a jiné dny vycházela letenka dráž, nebylo jiné řešení. Ve 4 hodiny ráno jsme se sešla s kamarádkou Verčou a její tolerkou na letišti. Na check-inu jsme vyplnily potřebné dokumenty ke psům, zaplatily za psy (místo pro psa musí být rezervované předem, ale letenka se platí až na letišti a pro každou cestu zvlášť). Naposledy jsme ještě vyvenčily naše psí holky a hodinu před odletem je odevzdaly na přepážce "nadrozměrných zavazadel". Před vstupem do letadla jsme měly ještě možnost zahlédnout, jak psy nakládají do letadla. Po hodinovém letu jsme měly tříhodinový přestup ve Frankfurtu. Ke psům nás samozřejmě nepustili, ale na letišti mají speciální animals centrum, kde se o ně postarají. Poté nás čekal už desetihodinový let do Atlanty.

Po příletu do USA trvá zhruba hodinu než projdeme všemi kontrolami, takže pejsci na nás už netrpělivě čekali a dožadovali se puštění z přepravek. Přímo na letišti je z umělé trávy vytvořen malý prostor na venčení psů, na kterém Jerry neměla sebemenší problém se vyvenčit. Očividně již opravdu potřebovala :o).

Na aklimatizaci a vyrovnání se s časovým posunem jsme měly přesně týden. V půlce týdne jsme si daly menší trénink na závody, jinak jsem s Jerry chodila pouze na procházky k jezeru a hlavně ji nechávala odpočívat a nabírat síly na víkend.

Mistrovství světa začalo již v pátek večer zahájením a vlastní závod potom vypukl v sobotu dopoledne . S Jerry jsem startovala hned na začátku startovního pole a jako první jsme nastupovaly na disciplínu minidistance. Tato disciplína pro nás byla nejobávanější, protože se nám v letošním roce příliš nedařila. Naštěstí ale vítr příliš nefoukal a podařilo se nám naházet 21,5 bodů z 22,5 možných. Ve freestylu jsme potom předvedly náš klasický výkon. Bohužel, jak se později ukázalo, rozhodčí na execution nám (asi omylem) napsal o dva nechycené disky víc, díky čemuž nás odsunul z 8. na 11.místo. Tím, že jsme se tedy nedostaly do Top10, jsme v neděli šly na řadu dříve a bohužel zrovna když foukal vítr. Já i Jerry máme s větrem trošku problémy, takže naše druhá sestava nedopadla úplně podle našich představ. Celkově z toho bylo nakonec 16.místo z 53 týmů.

Celé mistrovství bylo opět skvělým zážitkem a zkušeností.  Děkuji všem, bez kterých bych se MS nemohla zúčastnit:

MĚSTO JAROMĚŘ, VAFO PRAHA s.r.o. (BRIT), BCCCZ