Prodloužený víkend v Itálii 15.-18.5. 2010

 

Po dvou týdnech jsme opět vyrazily do Itálie, tentokrát s tetou Jaňulí a Arinkou. Zánět středního ucha nebyl zrovna nejlepším začátkem naší cesty, ale díky bohu za antibiotika! Jak bývá zvykem když jedeme s Jaňulí, vyrazily jsme v pozdních večerních hodinách. Před Mnichovem jsme se trochu prospaly a dopoledne dorazily k jezeru Lago di Garda. Na parkování v městečku Malcesine budu vzpomínat asi ještě dlouho :-D. Prošly jsme si místní trhy, daly si zmrzlinu a vyrazily směr Miláno- Monza. Jelikož jsem si konečně pořídila navigaci, do hotelu jsme trefily takřka bez problémů. Ubytovaly jsme se v depresivním pokoji, vyvenčily psy na poli a šly si s notebookem sednout na chodbu na schody, kde jsme chytaly wi-fi a surfovaly po netu. Další den ráno nás čekala skvělá snídaně, mimo jiné výborné capucino a úžasné croasanty. Po snídani jsme nasedly do auta a za 10 minut jsme byly na místě konaní "Trofeo Royal Canin". Hned jsme narazily na Coljovi ze Slovinska s malou Astou (sestra Jerry) a v zápětí jsem poznala Diega a Federicu, mé facebookové přátele :o). Na jednom place probíhali již závody agility a na druhém se začínalo s ukázkami, obedience, pasení, dogfrisbee, flyball, policisté a dogdance, který kromě Keysi a Chipsy předváděla ještě Italka Liliana. Po celý den bylo pořádné vedro, takže jsme uvítaly polední pauzu a zašly si na oběd. Než jsme odjely, vyfotila jsem se s Diegem, předal mi frisbee disk od Marka Muira a dal mi ještě svůj disk. Potom jsme zadaly do navigace nejbližší obchod a vydaly se do nákupního centra, kde jsem si mimo jiné koupila návykové kapky do nosu :o). Dalším naším cílem byla restaurace, kde natvrdlý personál nepochopil že chceme jednu pizzu dohromady a donesl nám dvě. Další šok mě čekal když jsem šla na wc a vrátila se s tím, že tam není záchod ale pouze díra do země. Jaňules mi pověděla příběh o Harpii, zaplatily jsme účet a jely do hotelu, kde jsem hned usnula. Vzbudila mě až Jaňule o půl 3 ráno když se vracela z "internetové kavárny". V pondělí ráno jsme se rozloučily s výbornou snídaní a vyrazily směr Padova. Kolem poledne jsme dorazily do jezdecké školy, kde sídlí chovatelská stanice Sonix, kde se narodila Chipsy. Popovídaly jsme si s paní chovatelkou, viděly Chipsy maminku, babičku, nevlastní sestru a spoustu jacků. Dostaly jsme k jídlu výborné špagety a vydaly se do Venezie. Auto jsme nechaly na centrálním parkovišti a lodí odpluly do centra Benátek. Bylo to něco úžasného, Benátky se nedají popsat, ty se musí vidět. Kochaly jsme se, procházely se uličkami, jedly zmrzlinu, bloudily...a za tmy jsme se vrátily lodí zpět k autu. V původním plánu bylo přespat v kempu, ale nakonec jsme vyrazily domů na noc se spací zastávkou kdesi u Rakouska. Čím více jsme se blížily k domovu, tím bylo počasí horší a já opět upadala do depresí. Mé přání stavit se v rakouském zverimexu bylo splněno když jsme narazila na "Mega ZOO", zverimex, který byl opravdu mega. Měli tu snad všechna možná zvířata a já si připadala jako v ráji :-D. Obchod jsem opouštěla s velkým balením dentálních kostí a pískem pro krevety :-D. Poslední zastávka byla před českými hranicemi v McDonaldu, kde jsem si dala vegetariánský hamburger, novinku, která k nám ještě nedorazila (není o co stát). Zbývalo už jen vyložit Jaňuli a vydat se domů se vzpomínkami na krásné italské počasí a moc milé lidi.