MS heelwork to music, Dánsko  24.-27.6. 2010

 

Do Dánska jsem se vydala s tetou Dančou a strejdou Mílou ve středu večer z Mladé Boleslavi. Cesta přes noc utekla rychle a ve čtvrtek kolem poledne jsme dorazili do Herningu na výstaviště. Našli jsme halu, která byla trochu odstrčená a taneční plac nebyl také zrovna největší. Škoda že se nesoutěžilo v krásné hale pro závěrečné soutěže. Hezčí už bylo zázemí pro soutěžící, celá jedna menší hala. Ubytovali jsme se a šli obcházet stánky a najít české obedience kamarády. Později dorazila Šimona, další česká reprezentantka. Zbytek výpravy se bohužel ani neobtěžoval informovat že nedorazí na prezenci, trénink a zahajovací breefing... Nutno podotknout, že k organizaci české výpravy se kromě Danči, nikdo neměl a kdybych nesehnala na poslední chvíli dresy, vypadaly bychom každá ve svém oblečení dost trapně :-/. Ale zpátky k breefingu....byla jsem pověřena losovat za ČR startovní pořadí...a vylosovala dvojku :o). K večeru jsme se přemístili do moc hezkého kempu a postavili si stany vedle chatičky kde bydleli naši obedience kamarádi.

V pátek probíhala soutěž v heelwork to music, v sobotu freestyle a v neděli finále obou disciplín. Tudíž teta Danča boxovala v pátek a já hasila v sobotu. Sestavy se nám povedly, takže jsme obě startovaly i v nedělním finále. Když jsem si losovala startovní pořadí na neděli, vylosovala jsem si opět dvojku :o). Výkony soutěžích byly moc pěkné, ale bohužel nezáleželo ani tolik na výkonu jako na rozhodčích. Velké bodové rozdíly, až o 5,3 bodů mezi jednotlivými rozhodčími nebylo nic výjimečného. V heelworku mi bylo líto Brigitte van Gestel z Holandska, která by si zasloužila být alespoň na 3.místě a skočila bohužel až na 6.místě. Ani nás toto neminulo, v sobotu nás dva rozhodčí ze tří daly na 1.místo. V celkovém pořadí jsme ale skončili na 3.místě, nejméně bodů jsme dostaly vždy od anglické rozhodčí, která nám dala pokaždé minimálně o 1,2 bodu méně než rozhodčí ostatní. V celkovém výsledku nám na vítěze chybělo 0,67 bodů...asi nás anglická rozhodčí nemá ráda :o)). Hůře ale dopadla moje favoritka Sini z Finska, které dodatečně po zveřejnění výsledků byly ještě strženy body, čímž byla vyloučena z finále. Něco takového by se nikde, natož na MS stát nemělo. Při pohledu na plačící Sini pro mě tato soutěž ztratila jakoukoliv prestiž. Při finále byla také atmosféra zvláštní, mnoho závodníků se udivovalo nad bodovým hodnocením. Vzpomněla jsem si na letošní olympiádu ve Vancouveru, kdy při krasobruslení předvedl Jevgenij Pljuščenko čtverný skok a přesto rozhodčí nechali vyhrát domácího Evana Lysacka. Ale s tím se nedá nic dělat, pokud se jedná o takto subjektivní sport. Vyhlašování probíhalo dvojí, nejdříve v ringu kde se soutěžilo a posléze slavnostnější v hale pro závěrečné soutěže. Ruku si se mnou podal pouze vítěz, Thierry Tomas z Francie. Dostali jsme nádherné kytice, které mi cestou domů padaly v autě na hlavu :-D.

Kromě soutěžení jsme se ve volném čase na výstavišti věnovali především se strejdou Mílou obcházení stánků :-). V sobotu jsme si udělali výlet k moři plném medúz, kde jsme se procházeli až do 23hod (stále bylo světlo-ať žije polární den :-)). Po první noci se Míla s Dančou nastěhovali ke mně do stanu aby mi v noci nebyla zima :-). Stavili jsme se dvakrát u mekáče a vůbec jsme si to celkově užili! Dánsko je krásná země.